Morbídny smiech

10. září 2016 v 19:33 | SiSka Bellack |  Téma týždňa
Neuveríte, ale predtým, ako som zistila, aká je téma týždňa, mala som v hlave obrovský vír myšlienok. Veľmi veľmi čiernych myšlienok.
Narodila som sa v znamení raka, dokonca aj moje meno o mne prezrádza, že som zapálená pre umenie. Blázni do umenia sú blázni v realite. Vždy som bola aj na škole tak nejako odstrkovaná. Lebo som bola iná. Ľudia majú strach z iných vecí. Tak som len roky sedela v kúte sama a trpela som. Vlastne nie. Bolo mi to jedno. Mala som dlhé obdobie, keď som sa prirovnávala k Wednesday Addams. A asi mi isté jej vlastnosti ostali doteraz.
Nie je to vôbec vtipné, možno si budete myslieť, že som chorá, že potrebujem súrne odbornú pomoc. Možno ma tu budete preklínať. Nikdy som o tom vlastne ani nepremýšľala, až doteraz, takže o tom nikto ani nevie. Uvedomila som si to až teraz. Možno si to práve číta niekto, kto má podobnú "úchylku". Neviem, asi sa to dá nazvať ako úchylka. Je to fakt hrozné a nechcem na to myslieť, ale keď už som začala.
Nemám rada mŕtvoly, nemám rada smrť, neznášam, keď ľudia umierajú. Ale mám rada myšlienky o smrti, strašne rada sa o smrti rozprávam. No ale to najhoršie je, že rada chodím na pohreby. Fakt morbídne. Ale ja za to nemôžem. Jasné, že nechodím na cudzie pohreby. A ani som ich veľa nezažila. Teraz neviem či bohužiaľ alebo našťastie. Ale na tých, na ktorých som bola, tie stqali fakt za to. Samozrejme, že na pohreboch plačem, plač ma premôže až pri naozaj tej poslednej rozlúčke a pri kondolencii. Ale vždy príde istý moment, keď sa musím naozaj ovládať a častokrát prehrávam nad smiechom, ktorý mnou lomcuje. Keď si predstavím, ako tí ľudia niektorí prišli len z vypočítavosti, ako sa všetci pretvarujú, čo v ich hlavách asi chodí. Nikdy som nepremýšľala nad tým, prečo to tak je, len som vedela, že je to zlé a že keby ma tak niekto pristihol, tak by som bola odsudzovaná. Ale na pohrebe môjho najlepšieho kamaráta som sa nesmiala. Ten som naozaj poctivo preplakala odzačiatku po koniec.
Je mi z toho blbo, je mi trápne, ale konečne som to zo seba dostala von.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Si tu? Klikni!

Klik!

Komentáře

1 Clariena Clariena | Web | 10. září 2016 v 19:50 | Reagovat

V klidu, ještě jsi z toho vyšla dobře... lepší, než kdyby ses vyžívala třeba v mučení lidí. I to se může stát.

2 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 10. září 2016 v 22:33 | Reagovat

další kdo se narodil s klepety na rukou :) škoda jen, že jsi plnější jedu než já :D

3 Eliss Eliss | Web | 14. října 2016 v 12:05 | Reagovat

Obdivuji tě za tvé přiznání, a ani náhodou tě neodsuzuji

4 ja ja | 14. října 2016 v 15:37 | Reagovat

Jestli to myslíš vážně, tak máš bud psychickou poruchu nebo jsi psychopat a nebo to vážně nemyslíš a chceš být zajímavá.

5 Adina Adina | Web | 14. října 2016 v 16:16 | Reagovat

Upřímně si myslím, že sis tohle chování pouze vsugerovala, že máš potřebu se něčím odlišovat od těch ostatních truchlících. Asi jsi byla na pohřbech, kdy ty sama jsi smrt té osoby moc neprožívala a líto ti to bylo "jen z povinnosti". Jak jsi napsala - smát se ti nechtělo na pohřbu tvého kamaráda, tam to byl asi někdo blízký a tvé emoce byly opravdové... Jinak asi chodíš na pohřby z povinnosti a smrt těch ostatních lidí tě moc nezasáhla.

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 14. října 2016 v 18:38 | Reagovat

"Keď si predstavím, ako tí ľudia niektorí prišli len z vypočítavosti,..." Tak přesně tohle na pohřbech nesnáším. PŘETVÁŘKU. V podstatě "pláč na povel". A proto na ně ani nechodím. Byla jsem jen na 2 v životě jako dítě a to mi stačilo na celý život. Vidět víc lidem do hlavy se nevyplácí. ;-)

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 14. října 2016 v 18:42 | Reagovat

[6]: Á, nějaký tiskařský šotek mi tu zkazil stylisticky větu - je tam nějak moc životů. ;-) :D

8 sameta sameta | 14. října 2016 v 19:46 | Reagovat

Jako popravde to čo píšeš mi príde dosť protichodné vo všetkom. Nemáš rada mrtvoly, smrť ale máš rada pohreby a hovoríš rada o smrti. Príde mi to trocha bullshit.

9 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 14. října 2016 v 21:22 | Reagovat

Hm.... v podstatě proto chodí na všechny pohřby všech známých spousta starých babek. Zhodnotit ceremonii, pomlouvat všechny včetně nebožtíka a ještě zkritizovat okolní hroby. A taky je to pro ně forma "koníčku". Takoví lidé opravdu existujou.

10 goldschmidchen goldschmidchen | E-mail | Web | 15. října 2016 v 8:24 | Reagovat

***upozorňuji, že to, co napíšu nemyslím arogantně a nechci autorku prudit***

"Nemám rada mŕtvoly, nemám rada smrť, neznášam, keď ľudia umierajú. Ale mám rada myšlienky o smrti, strašne rada sa o smrti rozprávam." Mě by zajímalo jak takové "rozprávání" vypadá. Mě příjde, ze tento text ukazuje jen to, že ještě nemáš utříděný svý myšlenky a že se v rámci sebepoznávání uchyluješ k "rádobydivné póze", která ti nesluší. Ono být nad věcí je "in". Ale jsi nad věcí?

11 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 15. října 2016 v 10:04 | Reagovat

Takových lidí je víc a asi na tom není nic nenormálního. Moje teta taky chodila na všechny pohřby i na pohřby úplně cizích lidí a vyloženě si to užžívala. No a já se zase ráda procházím s foťákem po hřbitovech a fotím si třeba sochy andělů, ale na blog to radši nedávám, aby si lidi nemysleli, že jsem úchylná.

12 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 15. října 2016 v 21:55 | Reagovat

Hodně mi připomínáš mne

13 xxx xxx | Web | 16. října 2016 v 11:48 | Reagovat

Je to dost morbína úchylka ked sa to tak vezme ..ale da sa povedat ze sa dokazem s tym stotoznit ..

14 Kika Kika | E-mail | Web | 16. října 2016 v 13:44 | Reagovat

asi jsem měla "štěstí", nebo jsem si toho prostě nikdy nevšimla, ale když jsem byla na pohřbech, nikdy jsem si přetvářky a faleše nevšimla. Asi protože jsem byla jenom na pohřbu těch lidí, na kterých mi opravdu záleželo a byla jsem zahrabaná do svých vlastních myšlenek..

15 bezkrve bezkrve | 16. října 2016 v 18:39 | Reagovat

[4]: :^DDD <3

16 Júnový kvet Júnový kvet | 16. října 2016 v 19:22 | Reagovat

tie myšlienky jednoducho nemajú logiku, navzájom si protirečia.
Na jednej strane nemáš rada smrť, ale rada chodíš na pohreby.
Na pohreboch plačeš, ale niekedy by sa najradšej rozosmiala.
Pochybujem, že toto je "úchylka"- keby to naozaj bola tvoja úchylka, tak by si chodila aj na cudzie pohreby a všetko by ťa na tom fascinovalo.
-hrozne nesúrodý mix článok-

17 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. října 2016 v 20:35 | Reagovat

Jsem červnový rak a mezi rakem v červnu a červenci jsou jisté rozdíly, a taky mezi rakem introvertem a extrovertem. Znám raky extrovertní a abych pravdu řekla, není to ten nejhezčí pohled :D
Pohřby jsem zažila docela nedávno. Je to fraška. Aspoň ty církevní.
Dvě hodiny sedíš v kostele, nesmíš se hnout z místa, kostel je typický barokní, takže žádná anomálie, s nikým se nemůžeš bavit, coby rodinný pozůstalý sedíš vepředu, je na tebe vidět, nemůžeš si číst a hlavně nemůžeš nepozorovaně odejít. Jedinou zábavu a to pozorování pavouka ti zatrhne ženská, která na něho hodí tašku a je po zábavě.
Po kondolencích bolí ruka. Čím společenštější nebožtík tím víc ti ta ruka mrtví. Ale "after party"- posezení po pohřbu je fajn, pití, zákusky, chlebíčky, fajn historky fajn příbuzných :)
Mě spíš zajímají takové svatby, naposledy jsem na svatbě byla když mi bylo devět a protože nevěsta už byla v tom, žádná velká pařba to nebyla. Docela bych si to ráda i ozkoušela. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama